PÍŠE NÁM SÁM VELKÝ PAVEL WIENER - zde, MOJE ODPOVĚĎ taky

Pod mým příspěvkem (jedním ze starších) s názvem „OASČ“ přibyl 28. července v 19:46 komentář samotného potrefeného Pavla Wienera. Kdo si ho nevyhledá přímo tam, tomu ho teď přetiskuji rovnou  tady – přirozeně i s mou odpovědí – tváří se totiž jednak roztomile „jako“ povzneseně, jednak ještě roztomileji „jako“ výhružně!


Chci jenom upozornit laskavého čtenáře, ať si laskavě všimne, že qěci (a o tom snad ten příspěk byl, jmenuje se OASČ)  jaksi neřekl NIC...
Ale HROZÍ MI, JAKO KDYBY NETUŠIL, ŽE "KAŽDÁ PUBLICITA - JAK SE TO ŘÍKÁ - HRAJE PRO MNE"!!


(TEĎ UŽ CITACE)


Milý Pate,

dík za "pošťouchnutí ke svobodě" - asi Ti v tomto smyslu dlužím víc, než jsem si vůbec dokázal představit. Tak ještě jednou dík - v životě se mi nevedlo lépe, než v posledních dvou letech.

Rozepsal ses "pěkně a od podlahy". Upozorňuji Tě však, že i potom, co dnes zmizely stránky s "milióny za mými nehty", zůstává celá řada výroků na hranici žalovatelnosti.

Prkotinami jsem se nikdy nezabýval, tak s tím teď začínat nebudu. Pokud se ale znovu objeví nějaká moje obvinění z obohacování se apod., předám to rovnou svému právníkovi.

Totéž se týká prof. Křivohlavého - pouhou kontrolou ve svazcí MV bys zjistil, že tam evidován není.
Je mi Tě líto a doufám, že si brzy najdeš lepší zábavu.

Zdravím Tě a přeju Ti vše dobré (i ve vzpomínkách na ty časy hezké)


Pavel Wiener
/28. července 2010 19:46/



Milý Pavle Wienere, dík za Tvoje „pošťouchnutí k objektivní pravdě“, KOHO? NO MNE, kterážto, jak známe my vzdělanci, vlastně neexistuje. Ale člověk se o to musí vždy pokoušet (což ze Tvé tvorby přímo čiší), žeáno?

Kde jsem přestal? Jo, prof. Křivohlavý: dal jsi mu vůbec někdy, renomovanému psychologovi, třeba číst tvou jímavou pasáž o nácviku přímého směru nevidomých vedeném Tvojí metodikou „hlášení výsledků ex post“? A byl spokojený? Zvláště s místem, kde říkáš, že to jde dovést až k tzv. „reflexu přímého směru“, navozeného, připomínám, ex post hlášením, kam vlastně došel.

Takže - co já mám za zlý prof. Jaro Křivohlavému, není to, ŽE  

JE JENOM V CIBULKOVÝCH SEZNAMECH AGENTŮ STB
(VIZ, A VIZTE, MILÝ/Í ČTENÁŘI: stačí se podívat na JARO KŘIV.),

A NĚJAKÝM ZPŮSOBEM  NENÍ V SEZNAMECH MV, JAK MI POMPÉZNĚ SDĚLUJEŠ - moje výtka jemu (jestli se mu to vůbec - třeba Tvým prostřednictvím - donese) směřuje k jeho benevolenci, nebo říct rovnou indolenci?, s níž se kdysi - a pak ještě ve všech Tvých dalších vydáních - opakovaně - nechal Tebou obalamutit, žes napsal odbornou knihu, a figuruje v ní jako hlavní recenzent!

Tomu říkám skandál, když se renomovaný psycholog podepíše totiž "bianco" pod  ANTI-PSYCHOLOGICKÉ BLUDY!
A TO PRO MNE DALEKO VĚTŠÍ, NEŽ ŽE SE NĚKDY NĚKOMU UPSAL, VĚŘ...

(JEŠTĚ JEDNA VĚC: ČTEŠ TEN MŮJ BLOG VSKUTKU DŮKLADNĚ VČETNĚ DOSTI NENÁPADNÉ INTRODUKCE  (zde) NAHOŘE NA DOMOVSKÉ STRÁNCE V MÉM DRUHÉM BLOGU, kde jedině padla má zmínka - vcelku žertovná - o Tvém recenzentovi Jaro Křivohlavém. Ale mě s ním prosím nestraš...)


(JIŽ PŘEDEM ZVU LASKAVÉHO ČTENÁŘE NA POČTENÍ SI V PŘIPRAVOVANÉM ZÁZNAMU, S (MNOHOVÝZNAMNÝM) NÁZVEM "wIENEROVŠTINA - aneb VŽDYCINKY PŘÍMÝ SMĚR MGR. P. WIENERA" brzy hodlám dokončit (bude to, jak v úvodu říkám, čtení jen pro silné nervy).

Víš, on dneska už každý školáček ví, že tzv. reflexní oblouk začíná receptorem, signály od něj pak se tzv. asociují např. třeba s motorikou, což by byl „Tvůj“ případ při chůzi (po přímce). No a, ona ta kinestézie je potvora. Člověk, a vlastně žádný vyšší tvor, protože to fylogeneticky nepotřeboval, si žádný ten (přesný) receptor NEVYVÍJEL, doufaje, že vlastně "NA CO? Nebudu nikdy slepej!"

Takže ta Tvoje slavná metodika je vlastně dobrá, jak se říká, na dvě věci. Aby to po Tobě papouškovali pedagogové na VŠ, a abys za ty knížky „měl nějaký prachy“ – (já si nedám pokoj…) „Objektivní“ (ale fakt! vyjímečně) pravda je ovšem jiná:


Nacvičit to prostě nelze, protože CHYBÍ RECEPTOR, VZPOMEŇ JEN, CO PÍŠEŠ VE TŘECH VYDÁNÍCH SVÉ KK, A Z ČEHO JSI NÁS ZKOUŠEL TAK NÁROČNĚ, ŽE JÁ DOVEDU I O PŮLNOCI OCITOVAT Z TEBE (JAK ZASE tY CITUJEŠ svého guru-Crattyho):


"Cratty uvádí tyto výsledky výzkumů: Není-li chodník částí obvodu kruhu, jehož poloměr je 12 metrů a menší, je nepravděpodobné, že bude určen jako zakřivený“.
Je to ve WIN1 86 na str. 61, ve WIN2 98 na str. 86, a ve WIN3 2006 na str. 83.  Tak co? Přemýšlel jsi o tom někdy VLASTNÍ HLAVOU? On jakýsi receptor je (ale zároveň moc přesný není, což?), jmenuje to se vestibulární aparát, o tom ale já pojednám jindy a jinde...



TAKŽE, LASKAVÝ ČTENÁŘI, LIDÉ, ONI TI LIDÉ - ,  „Lidé skutečně chodí do kruhu“ (Viz, a vizte, milí čtenáři) jak se lze dneska leckde dočísti, měl-li by člověk zájem, a hlavně ČAS! (JEHOŽ NEDOSTATKEM TY, PAVLE,  HROZNĚ TRPÍŠ - VÍM!!!)


A propó:  My, dva odborníci, si určitě máme MNOHO co povyprávět na nějaký další odborný témata, že. Poslyš, všiml jsem si např., že se už 20 let trápíš jedním problémem, a řešíš právě otázky související s časem; takže, možná bych Ti mohl trochu pomoci:


Již v úplně prvém vydání ( z roku 1986!) Tvé Knihy knih /dále jen KK/ - jak já tomu obdivně říkám, píšeš na str.: 81/82 (cituji):

„OTÁZKA SOUČINNOSTI POHYBU HOLE S POHYBEM TĚLA; SOUVISEJÍCÍ PROBLÉMY“ (tyto problémy už jsou ale jenom Tvoje, dodal bych já, kdybych se Tě tak nebál…)

A pokračuji v citaci:
„Dalším, do jisté míry sporným problémem je otázka dotyku spodního konce hole před špičkou chodidla,  Zde je otázka: - Před kterou nohou se má hůl dotknout země?
a)      Před nohou, která zůstává v okamžiku vykročení vzadu? (běžně uváděný zahraniční popis);
b)      Nebo před nohou, která vykračuje vpřed (autor)"  = rozumějte, to je P.W.

Obraťme list a pokračujme v citacích: „ Z časových a technických důvodů jsme zatím nedospěli k jednoznačnému řešení… … Předběžné výsledky (sic!) zatím nepřinesly žádný průkazný materiál. Oba způsoby řešení přinášejí zatím zhruba rovnocenné výsledky – místo dotyku spodního konce hole se od místa došlápnutí chodidla liší u obou zmíněných řešení (předběžně!) zhruba o 5 – 15 cm. … Tato otázka tedy zůstává zatím nevyřešena a hodláme se jí i nadále intenzivně zabývat…“ (konec citací)



No jo, a já Ti věřil, dokud jsi tento problém  nepopsal naprosto stejnými slovy o 12 let později ve svém druhém vydání Tvé vzácné KK (teď str. 105 a n.): "Z časových a technických důvodů jsme zatím nedospěli... Tato otázka tedy zůstává zatím nevyřešena a hodláme se jí i nadále intenzivně zabývat…“ " Avšak to ještě není všechno: ve třetím vydání KK (2006, že, str. 102 a n.) není  zase  ale vůbec nic novýho!!!:
"Z časových a technických důvodů jsme zatím nedospěli... Tato otázka tedy zůstává zatím nevyřešena a hodláme se jí i nadále intenzivně zabývat…“


Po úplně celých dvaceti letech!


CHÁPU, NEBYL ČAS, A CHYBĚLA TA,  TECHNIKA (TO JAKO NĚJAKÁ HLAVA MAPA? - MŮŽU TO TAK ŘÍCT? VÍŠ, JÁ UŽ SE ZAČÍNÁM BÁT I TOHO TVÉHO - PRÁVNÍKA!?)


Takže spočteno a sečteno, dvacet let se trápíš (intenzivně) tímto problémem. Dovol, abych Ti přátelsky pomohl (já si na to tu půlhodinku našel, DOKONCE BYCH MOHL PORADIT NĚKOLIK DALŠÍCH ZPŮSOBŮ: CO SE NAPŘÍKLAD PROJÍT S HOLÍ KLOUZAJÍCÍ PO ČERSTVĚ ZASNĚŽENÝM CHODNÍKU? KDE BUDOU OTISKY JEN TVÝCH NOHOU, TO JE TAKY DOST DOBRÝ! atd.):


Nakresli si na nějakém plácku buď křídou nebo klacíkem startovní čáru. Postav se na ni. Pak udělej DVA KROKY. Levá, a pravá. (Říká se tomu odborně „ pedální alternace“ -však víš, taky zbožňuješ  užívání "vědecky" znějících výrazů kde to jen jde, což je neklamným znakem "pseudo/pa/vědy", viz třeba stejnojmenné heslo ve Wikipedii...)


Dále – pravou nohu nechej na místě, a obkresli si svoji stopu… Poté se vrať znovu na startovní čáru, vem do ruky bílou hůl (nebo nějaký klacek té délky, nebo pro mně - za mně nějakou násadu, že. A udělej znova jenom ten krok první:

POKUD hůl zamíří
a) před nohu, která zůstala vzadu (cituji: běžně uváděný zahraniční popis), a dotkne se s vysokou pravděpodobností země přímo uprostřed stopy, anebo
b) POKUD hůl zamíří před nohu, která vykračuje vpřed (navrhuje Wiener, vzpomeňte si), bude vždycky dobrých deset patnáct čísel od místa, kam prve došlápla noha, což máme podchyceno.
Toť vše? Ne, já se pořád musím trápit jednou otázkou: Cos tím příteli Wienere myslel, když jsi napsal: „Předběžné výsledky zatím nepřinesly žádný průkazný materiál…" Předběžnými výsledky je míněno CO?


Ještě douška: Sám dobře víš, když Ti rukama prošlo na tisíc třista zrakově postižených
( jak uvádíš ve dvou ze tří TV reportážích), na něž čtenáře rovnou odkazuji - Vizte
můj záznam "Wiener 3x v TV", který bohužel zatím nestíhám kvalifikovaně okomentovat - TO potom BUDE BOMBA...,
že nevidomý na nějaký dotyky hole před tou či onou nohou vůbec nehraje. Chodí totiž jenom místy, kde už opakovaně, třeba stokrát, byl - jinam Ti nepůjde...

A, jaksi doufá, že všechno je jak bylo včera, před týdnem, loni... Ale protože jsi to až doteď NEVĚDĚL, sám pro sebe (! nikoho neovlivňuji, to chci zdůraznit) si z těch Tebou uváděných  1000 a 300 slepejch škrtám obě nuly. Zbývá jich třináct, což by nemuselo, ani za těch Tebou uváděných 33 let, být na jejich poznání tak málo. Ale - ty, jakoby sis jich málo všímal. Usvědčuje Tě to, cos o nich kdy napsal. Jo, jo.

Vzácný příteli, začals znovu tykat, rád se k tomu vracím též. A co takhle někdy zajít rovnou někam na pivko, no, bylo nám špatně „U černýho vola“ před cca 17 lety? Pak, v roce 2000, kdy jsem Tě viděl naposledy a byls, jak to říci, protivný?  Tehdá to mezi námi skončilo.

Ale heleď se, kam jsem já dospěl – vlastní pílí a samozřejmě praxí s nevidomými žáky, což tys, chudáčku, nikdy nemohl, díky nepřejícnému bolševikovi, chápu, ZAKUSIT, ZAŽÍT, PROMYSLET, atd...!

 Já Ti tenkrát podkuřoval jako světovýmu odborníkovi, což se Tobě líbilo,  a neměli jsme EINE KEINE PROBLEME.
TO UŽ ALE VRÁTIT NE-PŮJ-DE! 

Teď TEN PROBLÉM mám, a není mi z toho vůbec dobře, věř.  Když mi „mezi náma děvčaty“ vysvětlíš, že
to všechno BYLA VOD TEBE JENOM JEDNA VELKÁ SRANDA, POCHOPÍM A POROZUMÍM TI…
Vona - to totiž VELKÁ SRANDA JE, AŤ TAK ČI TAK.

Zatím se měj - a počti si.


Tvůj, často na Tebe myslící (bývalý "nejlepší žák", jaks mě nazýval, pamatuješ?), PATOČKA, alias PAT...

REPUNZACE, repunzant

Fritz ERPENBECK: R e p u n z o v a t




Ve Wilhelmshavenu jsme objevili krásnou společenskou hru, kterou bych velmi rád doporučil; je to veliká legrace.


Člověk si vyvzpomene cizí slovo. Proč by ne? Vždyť jsou lidé, kteří si vymysleli například slovo „exponát“ nebo „specifik“. My opět slovo „repunzovat“.


Po mnoha únavných zkouškách se optal Werner Hinz režiséra: „Nemohli bychom pár minut repunzovat?“ „Ještě tuto krátkou scénu a potom udělám beztak oddych“.


Cestou na oběd jsme potkali tlustého pána, známého velkoobchodníka: „Nu, jak to vypadá s vaší repunzí?“, ptal se ho kolega Markwart. „Mnohem líp od té doby, co užívám pravidelně fructana- tablety.“


V restauraci se ptal kolega Thomas nové číšnice: „Kde je zde možno repunzovat?“ Ona se zapálila a ukázala na dveře s nápisem Páni.


Restauratér přistoupil k našemu stolu. Kolegyně Giehseová se ho ptá: „Můžete nám doporučit nějakou speciální repunzi:“ „Oh ano, dnes máme obzvláště delikátní želví polévku.“


Werner Illinz odvedl naši novou, velmi stydlivou kolegyni stranou a ptal se jí: „Jaképak by to bylo s námi dvěma? S tebou bych chtěl jednou repunzovat...“


„To si vyprošuji!“, odpověděla hněvivě a posadila se k jinému stolu.


…


Jistý kritik se zastavil u našeho stolu a naslouchal. Debatujeme a kolega Bischof pokračuje v řeči: „...přirozeně jsem mohl v té roli více repunovat, ale to bych musel jinak nasadit. Ta role to sama nedá. Pravá repunze nastane jedině tenkrát, když je v textu pro ni řádný opěrný bod. Jinak ne!“


Kritik kývá přesvědčivě: „Ano, ano“, vysvětluje, vždyť jsem proto také napsal, že dialog této hry je příliš povrchní.“


Zavolali jsme hostinského: „Repunzujeme!“


„Slečna Emmi přijde hned.“


Zkuste to také. Vymyslete si nějaké libovolné „cizí slovo“ a přesvědčíte se, že v celém Německu najdete velmi málo lidí, kteří se přímo zeptají a přiznají: „Repunzovat – co je to? To slovo neznám!“


__________________________________________________


Tuto půvabnou črtu uvedl psycholog prof. Švancara ve svých odborných skriptech věnovaných psychologické terminologii. (Brno 1980) A vtipně přidává otázku: Repunzují také psychologové? Nepochybně, i když mnohdy nepřiznaně: To v případech, kdy jsou sami ochotni věřit například v účinnost nějaké psychoterapeutické metody, byť nijak neprokázanou (čili sami podléhají klamu, který pomáhají šířit - jde o repunzaci nepravou).


Tvrdil-li ovšem nedávno psycholog doc. Dan médiím, že má svoji metodiku, s jejíž pomocí (tak nějak sám pro sebe!) predikoval, že nějací lidé v budoucnu budou podvádět, „což se prý potvrdilo“ – je to náš člověk, repunzant pravý! (Úcta většiny populace včetně novinářů k psychologům je tak veliká, že ve styku s nimi rezignují na svůj „selský rozum“!) Zredukovaně jde asi o tuhle formuli: Ty jsi psycholog, tak do každého (včetně mě) vidíš! Pochopitelně docentova metoda byla a zůstává tajná! Nikdo nemá tu „drzost“, říci docentovi, že jej navrhne na Nobelovu cenu, za podmínky, že svou metodu odtajní!

Přejděme k Mgr. Wienerovi: Kudy chodí, tudy hlásá například, že je autorem výuky prostorové orientace lege artis [papouškují to po něm Učitelské noviny (UN č.30/08 /zde/), nebo úctyhodná paní Milena ČERNÁ 1.12.2008 v diskusi na Helpnetu/zde/]...


Není tomu tak! Znamená-li lege artis „podle práva a pravidel vědy“, tak metodika „Zde jsou klapky na oči a zde bílá hůl – a už jsi taky úplně a stejně slepej!“ neznamená simulaci slepoty. To je malé nedorozumění. Je to obyčejná imitace slepoty.


Pravdou nicméně zůstává, že se mu podařilo repunzací pravou dosáhnout na MŠMT tzv. „projednání“ své metodiky výcviku instruktorů PO SP pro práci s nevidomými žáky, přičemž je mimo všechny pochyby, že sám s nevidomými žáky má jen jednoroční zkušenost, ale i tu pouze jako vychovatel, a to ještě v dávném roce 1979. Uvádí to o sobě sám [zde!].

V klasické filmové komedii Na samotě u lesa jistý stavebník vypráví, jakého si našel zednického machra pana Lorence (který jeovšem, a to je ten vtip! na vozíčku...), slovy: „Vynikající odborník! Ten už tady postavil domů! - - - Von teda cihlu do ruky nevezme...“

No a ministerstvo, pokud si nechalo od Wienera nakukat, že je celý prostě LEGE ARTIS, až si mohlo  říkat: „Vynikající odborník! Von teda slepýho od narození neukáže.“ Zatímco pan Lorenc je smyšlená komediální postava, Wiener je skutečný až běda.


Řekněme si nyní, v jakém kontextu budeme užívat tento zábavný a přínosný pojem, který by byla věčná škoda nechat ležet ladem:


Jedinec repunzuje, když záměrně uvádí v omyl jiného předstíráním (nějakých exkluzivních vědomostí, dovedností či např. zásluh) a to s takovým podáním, že se respondent nezmůže na kontrolní, ověřovací dotaz.


Nějaké příklady: 
P. Wiener v rozhovoru s Danielou Drtinovou (Interview ČT, (sic!)(20.5.2008) i v pořadu Reportéři ČT (22.12.2008) si dopředu domluví, aby se ho zeptali, kolik slepců že za svůj život vyškolil, a pak jeho odpověď zní: 
Ze třinácti set se to podařilo u dvanácti stovek!!! (sic!) To musíte vidět!! Uvěřit se tomu nedá. Prošel-li mu rukama nějaký počet nevidomých, jako že ano, pohybuje se v řádu jednotek, maximálně nějakých pár desítek, abych mu nedejbože nekřivdil! Stovka to není v žádném případě. Navíc je otázka, co s nimi dokázal udělat, a též, podle jakého klíče si je vybíral! „Zlí jazykové“ totiž tvrdí, že si už řadu let vybírá na oční klinice nějakého šikovného nově osleplého, či „pouze“ tzv. zrakově postiženého (zbytek zraku), který je verbálně disponován natolik, že je schopen a ochoten do světa tzv. šířit slávu našeho subjekta.


Mgr. Pavel Wiener už víc jak dvacet let chodí po světě, a všude tvrdí, že už víc jak třicet let pomáhá slepcům. Jeho repunzace spočívá v tom, že – právě při tak bohulibém oboru – (vystupovat jako odborník na nevidomé, přesněji na PO SP ZP) zase tak nějak nelze „drze“ vyslovit nahlas o tom nějakou pochybnost. Například, jestli to náhodou není jinak - že z nich jenom dobře těží (o to je to ovšem nemravnější, nárokuje-li si na svoji „činnost“ čím dál víc peněz)!


Nevím, jestli pan Erpenbeck věděl, že v latině repungo, ere, znamená popíchnouti, ale myslím (doufám), že ano.


Každopádně – když člověk slyší Wienera pohoršovat se nad tím, že:


„Matematiku, nebo chemii by neaprobovaného učit nenechali, ale prostorovou orientaci KLIDNĚ!“ (viz …..) slušelo by se jej zpražit replikou (neb je to od něj pouhé popichování!) – ne tím, že jedna disciplína se známkuje a druhá nikoli, ani tím, že jenom z jedné se propadá,  a l e   t í m, že matematika má svou přesně určenou látku (osnovami danou), zatímco prostorová orientace přes Wienerovo ujišťování vlastně žádné osnovy nemá, a ani nemůže mít (viz můj chystaný článek/příspěvek: JEŠTĚ NĚCO k OSNOVÁM PRO VÝUKU PROSTOROVÉ ORIENTACE OD Mgr. PAVLA WIENERA!), nejlegračnější na celé věci je, že některý nevidomý se časem naučí svoji cestu samostatně zvládat tak, že všichni takzvaní aprobovaní (rozuměj = ti dlouhodobě zkažení od Mgr. P.Wienera jeho kurzem) by leda tak zírali! 
Ještě hezčí je, když v otevřeném dopise ministru školství říká doslova: „Vážený pane ministře, …......
Nikdy bych Vám nepřál, abyste se octl v péči doktora bez lékařského diplomu. Vy ale musíte dobře vědět, že do této situace jste odsoudil všechny zrakově postižené.“
Na takový drzý žvást by se bývalo slušelo odpovědět stejnou (hrubou) záplatou:
""Vážený pane magistře, kdyby aprobovaní lékaři byli stejně fundovaně připravovaní ke své práci, jako instruktoři proškolení Vámi, mohla by nastat například tato situace:


Takto aprobovaný (Mgr.Wienerem) lékař by přístoupil k pacientovi ministrovi (ať už by to byl kdokoli) a řekl by: 
Ale kde má ministr knihu? Kde má báchor? Kde má čepec? A kde má ten, honem, slez?""


Toť rozdíl mezi humánní a veterinární medicínou, který nevidí jenom ignorant, a zároveň ten rozdíl mezi OP (osleplými později (dospělými) a žáky nevidomými od narození, který zase neumí vidět toliko a pouze ignorant!
Není legrační, že ten člověk vůbec netuší NIC o rozdílu mezi těmi dvěma skupinami?


Uvedu hned čtyři rozdíly mezi ZO (jak píši ve slovníčku, jde o tzv. "zavřené oči", čili zájemce o kurz P.W.) a N (nevidomými od narození, což jsou prakticky všichni nevidomí žáci školou povinní) 
– tedy těmi, jimž by se později rádi věnovali...


a) ZO mají setrvale zrakové představy (podobně jako osleplí později!), kdežto N nemají zrakové představy nikdy a vůbec žádné!


b) N se liší od ZO daleko vytříbenějšími smysly: Cituji ze Základů psychologie od Milana Nakonečného (Praha, Academia 1998, str.178): 

„...ztráta zraku znamená těký životní handicap, který může být kompenzován jen zčásti, např. zvýšenou citlivostí sluchu a hmatu u slepců...“ 

Tento citát má ještě druhý rozměr: Tvrdí-li Wiener, že je potřebí "zbavit nevidomé oné příčinné závislosti" - myslí tím, že je naučí chodit jako vidoucí - všude (!), zkrátka neví, o čem vlastně mluví. 

Je možné mu připomenout slova jiného slovutného psychologa, Jeana Piageta a jím užívaný pojem "Epistemologie":
"EPISTEMOLOGIE - označení procesu poznávání, užívané zejména J. Piagetem k popisu ontogeneze poznávacích aktivit u dítěte (epistemologický vývoj jako vyvoj poznávacích aktivit)" (WIKIPEDIA). 

Lze jakkoli simulovat vývoj poznávacích aktivit jedince od narození slepého tím, že si vezmu, anebo ještě lépe dám někomu jinému na chvíli klapky na oči? 
- tuto absurditu pěstoval řadu let s úspěchem Mgr.P.Wiener za potlesku úřadů!



c) Jak tvrdím, systém učení se tras v procesu prostorové orientace probíhá poněkud odlišně: zatímco ZO, dostanou-li popis trasy, jdou podle okamžitě naskočivší zrakové představy, (tzv. kognitivní učení), v případě N je třeba zdlouhavějšího procesu – jde o trénink (čili staré známé senzomotorické učení!).


d) i chůzi mají nevidomí a ZO každý jinou! (o tom více v příspěvku "JAK CHODÍ SLEPCI", který se připravuje!)




ZPĚT K REPUNZACI:
Jedinec repunzuje, když záměrně uvádí v omyl předstíráním (nějakých exkluzivních /A/ vědomostí (srv. kargokultická věda),
/B/ dovedností,
či /C/ zásluh...
- tak, že se respondent nezmůže na kontrolní, ověřovací dotaz...


Ukázky všeho nám bohatě poskytuje MISTR:




- např.: předstírá v Interview ČT Daniele Drtinové, jak se už v roce 1981 naučil chodit poslepu dokonale "Přímým směrem" (viz příspěvek stejnojmenný, i když tam v úvodu varuji, že je to jedna z jeho kapitol doslova "jen pro silné nátury", ty slabší by mohly puknout buď smíchy, nebo vzteky, podle individuálního založení... (Vědomost metodiky, která zaskočila samotného profesóra LONGA z USA + dovednost, dávno osvojená právě na základě znalosti téhož.)
- Stejné D. Drtinové repunzuje, že má statistiku 1300 nevidomých (za těch prý víc jak  30 let - a světe div se, Američani udávalí něco kolem 20ti %, ale náš (genius, mistr, repunzant) -vyberte si, co se vám hodí - má úspěšnost výsledků cca 90% !!!!! /5 vykřičníků/ (JAK ZÁSLUŽNÉ, což?)



Od druhého vydání totiž Knihu zaplevelil množstvím sloupcových a jiných grafů (např.: kumulativních četností, přičemž  vždycky srovnává výsledky z první a poslední (zpravidla desáté) lekce, a to celé vypadá na první dojem velice "vědátorsky".

Ovšem nesmí laskavý čtenář to čísti opakovaně, a v kritickém rozpoložení - to by se z něj stal čtenář hodně NELASKAVÝ!  /FURY/.
Slíbil jsem, že jeho "praštěné prvky pod psa" pojednám samostatně, tak tady jen stručně na doložení:
Jde o neorganickou směsku čehosi v zásadě nepodstatného, co údajně může ZP (abych citoval autorův nešvarný slovník, on slepýmu jinak neřekne) na cestě potkat (on by samozřejmě řekl NA TRASE, ale mně je ten technokratický newspeak z té duše protivný, že to nevyslovím, byť dané slovo je vpodstatě nevinné, ale když to je u nich samá "technika hole: kluzná, kyvadlová /proč ne kyvná?/, ba i diagonální", dokonce "technika pohybu", "vodící linie", a "popis trasy", což je spojení možné jen u ZO, resp. ještě OP, nikdy ne u N.)

(BUDE DOKONČENO)

KARGOKULT, kargokultická věda

V Tichomoří žijí kmeny, které vyznávají kargokult. Během války tu vídali přistávat letadla se spoustou prima věcí a chtějí, aby se to samé dělo i nyní. Takže postavili cosi, co vypadá jako rozjezdové dráhy a po jejich stranách rozdělávají ohně. Mají dřevěnou boudu pro muže, který v ní sedí se dvěma kusy dřeva na hlavě jako se sluchátky a  s  bambusovým prutem trčícím jako anténa – to je dispečer – a čekají, až letadla přistanou. Všechno dělají dobře. Formálně je to dokonalé. Vypadá to přesně, jak to vypadalo tenkrát. Ale nefunguje to. Žádná letadla nepřistávají.

(Richard P. Feynman: To snad nemyslíte vážně!, str. 304)


Tentýž kargokult provozuje Mgr. P. Wiener, když vám naslibuje poznání světa nevidomých od narození tím, že vám propůjčí klapky na oči a bílou hůl...

Nazíráno zvnějšku, jsou zachovány všechny podmínky! ZO (tzv. zavřené oči - viz slovníček) nevidí, právě tak jako nevidí ani N (viz slovníček: nevidomý od narození). Ale při inteligentním srovnání (vedeném snahou neupadnout do kargokultického omylu) začínají být patrné rozdíly, a to zásadní.

O tom, o největších omylech našich největších "odborníků", chci tady také psát.
 Prioritně zajímaví jsou přirozeně moji nevidomí, ale pokusím se zajímavě pojednat i samozvané „odborníky“. Čtenář si sám vybere, co proň bude víc zajímavé, případně k neuvěření!

//Chci  upozornit na jednu dost skrytou paralelu mezi těmito dvěma autonomními světy: skupinou nevidomých (N) a vědátorů ignorujících poznání (VIP):
Je-li tématem mého povídání mobilita nevidomých, prozradím, že studium jejich někdy náročných, složitých osvojených cest - je dobrodružství poznání. Znají to tam, ale nijak uvědoměle! (Neumějí říci, co je kdy a kde naviguje.)
 No a pokud jde o VIPy, bude to opět přírodozpytné dobrodružství, neboť si budeme ukazovat příklady jejich (vždy autoritativních) tvrzení a budeme docházet ke stejnému konstatování: 
píší celé knihy o prostorové orientaci a samostatném pohybu (sic!) N, tyflografice (která prý "pojednává" o poznávání  předmětného světa  pomocí  vyhmatávání nejrůznějších objektů, zobrazených prý tak, aby byly přístupny hmatovému vnímání nevidomých žáků) aniž by znali a uměli skutečně objasnit vlastní téma: zajímavý svět N - svět sui generis.//

Relativně nedávno se začalo i u nás šířit slovní spojení KARGOKULTICKÁ VĚDA. To proto, že nejrůznější VIPové (ale dnes už - na rozdíl od časů různých akademiků - snáze kritizovatelní!) obsadili nejrůznější posty, které by jinak - t.j. za skutečné "soutěže" v odbornosti (dané empirií) a vědomostech (nabyvších studiem) - musely připadnout schopnějším, fundovanějším, slovem disponovanějším k tomu, zaujmout ony pozice. Co pak udělají kargokultičtí vědátoři? Budou vytvářet zdání, že to jejich pracoviště je: naprosto nezbytné, výjimečně prospěšné, že (v extrémním případě, podle míry drzosti mluvčího) "nám ho všude ve světě závidějí" apod. Typickým příkladem onoho drzého kargokultického vědce, který se neštítí jakékoli lži - je Mgr.Pavel Wiener. Celý tento jeden blog je zasvěcen odhalování falešných a prázdných praktik této pražské figurky, a to nezpochybnitelnou metodou:
budeme si ukazovat, co na straně té a té napsal a v čem a proč se mýlí (resp. klame), co v té a té minutě záznamu (který je k mání) řekl špatně (resp. lživě)...
Začínám tím, že okomentuji P.W. "hlášky" ve třech záznamech, které jsem vybral na íčku. Potom pro všechny ty, kteří doposud učí (resp. učí se) podle Wienerových knih, poukáži na všechny (téměř) úlety, jimiž pro skutečně odborně fundovaného kritika se kompromitují natolik, že je navrhuje odkázat tam, kam dávno (pokud by nás - píšících kritiků bylo víc) patří: do stoupy...
Na závěr ještě hlubokomyslná douška:
Můj milovaný Richard Feynman byl kdysi jediný nezávislý člen prezidentské komise, která vyšetřovala příčiny katastrofy raketoplánu Challenger. Psal:
„… nikdo neměl podrobné informace. Ty byly k dispozici jen na nejnižší úrovni u inženýrů. Proč jsou inženýři přehlíženi, nevím, ale zdá se to být všeobecným zákonem: VŠICHNI, KDO O SKUTEČNÉM SVĚTĚ NĚCO VĚDÍ, TVOŘÍ… NEJNIŽŠÍ STUPEŇ, A TI, KTEŘÍ JEN VĚDÍ, JAK OVLIVŃOVAT JINÉ LIDI A ŘÍKAT JIM, JAK PĚKNÝ BY SVĚT MOHL BÝT V IDEÁLNÍM PŘÍPADĚ, JSOU VE VEDENÍ.“
(Popisuje se v doslovu k citovanému dílu.)

Mgr. Pavel Wiener 3 x živě!

Od května až do samého závěru roku 2008 probíhala v nejrůznějších médiích masivní kampaň s jediným cílem: všemožnými nátlakovými prostředky dosáhnout, aby MŠMT přehodnotilo své nové a nečekané stanovisko a dál Pavlu Wienerovi vyplácelo jeho peníze...  

Bude zajímavé sledovat Wienera ve třech vystoupeních před kamerou, jak v květnu (20.5.08 - Interview Daniely Drtinové v ČT) je stále pln naděje,
v srpnu  (7.8.08.- Aktuálně.cz - je to i na Youtubu  - "Centrum pro nevidomé krachuje, stát to nezajímá")  už dost "kope",
no a v prosinci  (22.12.08 Reportéři ČT)  hraje "pořádně naštvaného", když  jde  "jako" vracet ministerstvu medaili.

ORIENTAČNÍ ANALYTICKO-SYNTETICKÁ ČINNOST (OASČ) aneb První dopis na MŠMT

Vážená paní ing. BŐHMOVÁ, 2.6.2010

Protože jsem minule byl až moc stručný, napravuji dnes:

Jde o stále platné standardy [stanovené vyhláškou č. 317/2005 Sb. § 9 e] – jmenuje se to Studium k výkonu specializovaných činností; dále pak osnovy výuky PO SP [schválilo MŠMT dne 27.7.1998 pod č.j. 23 504/98-24]; a ještě uznání Wienerovy metodiky přípravy učitelů či instruktorů PO prý LEGE ARTIS!

Cituji: „Autorova žádost o uznání autorství nové vyučovací metody lege artis tak byla posouzena až 15. července 1993 a to s kladným výsledkem.“ (Pavel Wiener – Prostorová orientace zrakově postižených - str.15, vydalo MŠMT 1998).

Ke každé položce mám několik zásadních připomínek.

Všechny 3 materiály mám před sebou.

Ad) standardy

Je až legrační odhalovat historii a „utajený“ (pravý) důvod jejich vzniku. V mé zmiňované stížnosti před 10ti lety jsem mj. apeloval na ministerstvo, ať zruší Wienerův monopol na výuku kurzantů... Odpověděli jste mi, že  nikdo jiný nenabídnul alternativní kurz! Do měsíce požádal o akreditaci můj brněnský kolega dr.Trhlík, a spolu jsme pak vedli (cca týdenní) kurzy v dalších létech!! Já jsem tenkrát na plný úvazek pracoval právě jako učitel PO SP, takže jsem přiváděl jednotlivé žáky všech věkových kategorií a zájemci si sami vyzkoušeli tu práci.

Z jakéhosi důvodu jsme nikdy nepociťovali potřebu žádat o uznání naší metody výuky kurzantů jako LEGE ARTIS (podle práva a pravidel vědy). 
To je, jako kdyby výrobce másla žádal uznání, že to, co nabízí, je máslo. (Ale výrobci margarinu se papír, že nabízí máslo, dobře hodí, to známe, že?)

Náš kurz ležel Wienerovi v žaludku... takže nějaký jeho spojenec na MŠMT (pan Jiří Kapr?) chtěje W. pomoci, dostal do vyhlášky Wienerův kurz s tak absurdně nabujelou hodinovou dotací, jakou si sám vymyslel, nemaje nic jiného na práci, a s náplní rádoby odbornou, ale tak zoufale hloupou, že to člověka až uráží!

„Užívání obskurního jazyka nebo nesprávné užívání zjevně odborného slangu ve snaze vyzdobit tvrzení vnějškovým dojmem vědeckosti.“

Tak doslovně zní mimo jiné jedna z charakteristik pseudo-( nebo pa-) vědy na Wikipedii.

Wiener si zamiloval jeden OBSKURNÍ výraz (OASČ) a zaplevelil jím všechny své materiály (knihy, osnovy i standardy); již jen tento jediný nesmysl Vás snad přesvědčí, že to všechno musí do stoupy – jinak se mé milé MŠMT vystavuje posměchu!!

CITUJI:

„ORIENTAČNÍ ANALYTICKO-SYNTETICKÁ ČINNOST. Je to nejvyšší stadium výchovy (sic!) prostorové orientace a samostatného pohybu zrakově postižených. Tento pojem zavádíme pro: využívání informací všeho druhu, získaných všemi dostupnými prostředky a způsoby, při aplikaci základních technik pohybu v procesu prostorové orientace a samostatného pohybu zrakově postižených.

Pod pojmem získané informace rozumíme informace získané využitím:

a) zbylých smyslů;

b) rozvinutých přirozených pohybově orientačních schopností;

c) techniky dlouhé hole;

d) plánků, map, modelů a jiných tyflografických pomůcek;

e) ústního či písemného popisu trasy.

. . . Cílem je to, aby si zrakově postižený na základě jednotlivých jevů učinil o situaci správnou představu vedoucí k jejímu správnému a adekvátnímu řešení. Tuto činnost je třeba nacvičovat a rozvíjet na místě i za pohybu.“ 
(konec citátu)

Hledaje společného jmenovatele pro dvě aktivity jdoucího nevidomého (vnímání + představování) + (pohyb), našel P.W. analyticko-syntetickou činnost, ale ta v nejjednoduší podobě se předpokládá dokonce i u prvoka!

Byl on Wiener někdy na nějaké přednášce z psychologie, a hned to využije k předstírání odbornosti.

Definice kruhem je logický klam, ve kterém se definice zpětně odkazuje na pojem, který má sama vysvětlovat, nestačí tedy sama o sobě na dostatečnou definici pojmu a předpokládá jeho předchozí znalost. Takto „definovaný“ pojem pak nemá žádný smysluplný obsah. (Wikipedie)

STÁVÁ se, že někdy někdo spáchá definici kruhem! Ovšem v daném případě jsme svědky dokonce hned PIRUETY!

POKUD DEFINIENDUM OBSAHUJE EXPLICITNĚ ČI IMPLICITNĚ STEJNÝ VÝRAZ JAKO DEFINIENS, JDE O BLUDNÝ KRUH, DEFINICI V KRUHU...

(Za prvé definiendum (– to, co je definováno) – obsahuje explicitně stejný výraz jako definiens (– to, čím definujeme), zde v našem případě: nejvyšší stadium výchovy PO a SP v procesu PO a SP.

A za druhé definiendum ORIENTAČNÍ ANALYTICKO-SYNTETICKÁ ČINNOST – obsahuje to stejné, co je v definiens implicitně neboť - při chůzi nevidomý vnímá celou řadu signálů z pohybu těla, hmatových, sluchových, vibračních... Jedním ze skladebných prvků každičkého vjemu je ona analyticko-syntetická činnost, kromě dalších. Čili – je to krok obráceným směrem!

Přidám příklad:

Cihla = analyticko-syntetická č. jako součást vnímání,

stěny z cihel = vjemy (pojmy vyššího řádu),

dům = senzomotorické učení (to je ten pojem zastřešující, který Wiener nedokázal najít).

Orientační analyticko-syntetická činnost je stejný nesmysl, jako by bylo říkat škole učební cihly, jako říkat hypermarketům potravinové cihly, nemocnici zdravotnické cihly a pod.

Orientation & Mobility (O & M) Training –

pod tímto názvem se stejná věc pojednává všude jinde ve světě. Pokud jste schopni akceptace tohoto pojmu, vítejte zpátky v civilizaci z Wienerova Absurdistánu!

Neb co je principem senzomotorického učení? Ano, trenink!

Místo toho W. zavádí (ale nezavede) nejvyšší stadium výchovy, když tady o výchovu vůbec nejde...

To je další z obmyslností, které jsou pro mne zcela nepřípustné!

Nejvyšší stadium výchovy = využívání informací všeho druhu, získaných všemi dostupnými prostředky a způsoby... Jak by se mělo lišit od běžné orientace a mobility? Asi superlativem nej-?

Dlouho jsem přemýšlel, jak na to W. vůbec přišel? Vždyť celý život opisuje, tak od koho to opsal? Pak mi jednou padl pohled na úvodní stránku prvního vydání Wienerovy monografie – jak svoji práci nabubřele nazývá:

„Důležitost vyřešení této problematiky přímo vyplývá z požadavku všestranné, harmonicky rozvinuté osobnosti jakožto hlavního cíle komunistické výchovy“. (Wiener: Prostorová orientace a samostatný pohyb zrakově postižených. Avicenum 1986) A byl jsem doma.

Tato bolševická hloupost (všestranná, harmonicky rozvinutá osobnost) je stejně infinitní (neurčitá), jako OASČ Wienera.

Ale připomenu ještě jednu neblahou konotaci (říkám tomu kladivo na čarodějnice): 
Soudruhu učiteli, jakto žes nebyl v prvomájovém průvodu? (Žes nepřispěl na fond solidarity? Že nechodíš na brigády Národní fronty? Že máš bratra v emigraci?)

Tak potom neskýtáš záruky všestranného a harmonického rozvoje tvých žáků! 
Když mě v roce 2000 Wiener vyhodil od tzv. verifikačních zkoušek, vyžádal jsem si písemné zdůvodnění:
nesplnění učebního cíle (procvičování analyticko-syntetické činnosti) tam nechybělo!
Jak vidno, komunisti našli ve Wienerovi pozorného a učenlivého žáka. (Bič na odpadlíky od víry pravé.) 

Zavinil jsem si to sám, když jsem předtím ve vzrušené výměně názorů jeho tehdy novou knihu (z r.1998) označil nepublikovatelným výrazem sr..ka.
(Přidám ještě drobnost. Asi týden po návratu z Prahy jsem na školní chodbě narazil na ředitelku: -Ty, tak ten Wiener už volal 3 x, že tě vyhodil! Zasmáli jsme se a šli každý po svém. Avšak on od ředitelky doufal v něco jiného! 
Oč lépe na tom byl takový akademik Lysenko! Ten každého kdo mu vadil nechával rovnou zatknout!)

Ještě k jeho definici :

„Pod pojmem získané informace rozumíme informace získané využitím: a) zbylých smyslů; b) rozvinutých přirozených pohybově orientačních schopností; c) techniky dlouhé hole; d) plánků, map, modelů a jiných tyflografických pomůcek; e) ústního či písemného popisu trasy.“

Ad a) pokud někdo řekne zbylé smysly, a jedním dechem nedodá: -Které jsou ovšem zcela jinak vytříbené, není odborník, resp. zamlčuje fakta záměrně (což W. dokáže udělat), aby mohl úspěšně předstírat, že jeho metoda LEGE ARTIS přesně napodobuje reálnou slepotu;

Ad b) tj. že se nevidomý naučí chodit... a „slyšet“ stěny;

Ad c) techniky dlouhé hole jsou výmysl Jesenského + Wienera  já si vystačím s výrazem PRÁCE S HOLÍ - to jsem odkoukal od živých slepců nejrůznějšího věku v reálném "provozu". Zvláštní je, že jejich držení hole (a práce s ní) se ustálí do vcelku stejné podoby! Když nic nemohli odkoukat jeden od druhého?!
Jen tak mimochodem, výraz - TDH (TECHNIKA DLOUHÉ HOLE) figuruje ve Wienerových osnovách17 x.
(OASČ jenom asi 6 x...)

Ad d) využití plánků, map, modelů a jiných tyflografických pomůcek: nevidomému od narození žádný plánek apod. nic neřekne: nemá zrakové představy!
Ad e) Popis trasy je nanic – viz ad d). Nevidomý žák se začíná učit teprve s prvním projitím cesty. 

Vážená paní BŐHMOVÁ, jen Vám ještě sděluji, že tento dopis je otevřený, umístěný na mém blogu VÁŽNÉ VĚCI   http://vecivazne.blogspot.com/.blogspot.com/

V úctě

Josef Patočka